Pořád mi bylo do smíchu, pohoda. Poslala jsem sms dule, bylo 4.30 a ta mi obratem volala zpátky, aby zjistila jaká je situace. S ní jako s „přítelem na telefonu“ jsem zvládla dalších 15 minut porodu. To už jsem si teda dokulila balon do koupelny, ale pořád jsem se cítila dobře. Asi ve tři čtvrtě na pět jsme se s dulou domluvily, že to už fakt vypadá na porod, obě se vypravíme a sejdeme se v porodnici. Jako na zavolanou přišel manžel kouknout, co se děje, předala jsem mu telefon, aby mi zavolal sanitku na odvoz (dula mi doporučila sanitku, kdyby náhodou...), sám měl tedy raději zůstat doma s dcerou. Já si v klidu dál prodýchávala kontrakce v domnění, že máme pořád ještě nějakou tu hodinku čas. Během hovoru se záchrankou mi praskla voda a vše nabralo nečekané obrátky. Stihla jsem jen houknout na manžela, ať jde chytat dítě, byla jsem na čtyřech a na změnu polohy neměla sílu ani čas. A tak se nám narodil zdravý synek, jenom s asistencí tatínka a paní z dispečinku záchranky na telefonu.

Anička